Golf and Travel

Sneh sa nám rozsypal, ako sa na zimu patrí a svoje zaujímavé lyžiarske zážitky opäť ponúka aj spolupracovník nášho web magazínu, český publicista Petr Kubka.

2013 – Smutná ouvertura

Osaměle jsem se vyhříval v teplém minerálním bazénu hotelu Bel-Kam-Tour v zapadlé vesničce Paratunka na Kamčatce. Sníh, déšť, mlha. Už třetí den čekáme, kdy se počasí umoudří, abychom se konečně mohli vydat lyžovat na svahy okolních vulkánů. Návštěva místního muzea v Petropavlovsku- Kamčatskij, ani koupání v minerálních lázních uprostřed divočiny nám nedokáže zlepšit náladu.

Ve chvíli, kdy se oddávám trudomyslným myšlenkám, že po nejdelším možném kontinentálním letu zasněžené sopky neuvidím a lyže ani nevytáhnu, přicházejí tři chlápci. Podle přízvuku Australané. Jak se později dozvídám, otec s dvěma syny si také plní životní sen. Přijeli sem stejným záměrem jako já: pokořit na lyžích kamčatské vulkány.

Koukal jsem na ně asi hodně podezíravě, protože do té chvíle jsem si Australany spojoval spíše se surfovým prknem než s lyžařskými prkýnky. Vyvedli mě z omylu. Doma sice sněhové podmínky nic moc, ale zato v severním Japonsku v zimní sezóně vznikají celé australské vesnice. Sněhu je tam prý vždycky 2-krát více než tady. V duchu jsem si říkal: ,,To musí být něco. Jen jestli nekecaj?“ protože kolem nás dosahovala sněhová pokrývka 3-4 metrů. Jejich jména jsem zapomněl, ale název japonského lyžařského ráje jsem si zapamatoval dobře.

Niseko – příští lyžařská destinace, když se k nám Zeus na Kamčatce obrátil zády.

2014 – 1. dějství – Niseko

Od návštěvy Japonska mě vždy odrazovala pověst jedné z nejdražších destinací na světě a obtížnost komunikace s místními. Nevím, jak na ostatních japonských ostrovech, ale ceny služeb a potravin na Hokkaidó lze s našimi směle srovnávat, v druhé položce se mé obavy potvrdily. Jinak než japonsky se nedomluvil ani jeden z recepčních v mezinárodním čtyřhvězdičkovém hotelu. Ale tím výčet negativ končí. Když zvolíte optimální letecký spoj přes Paříž, Osaku, Sapporo a pak autobus, dorazíte do Niseka skoro dříve než autem přes ucpanou Evropu do francouzských lyžařských středisek.

Očekával jsem hory sněhu, ale skutečnost předčila veškerou představivost. Vyjdeme z vyhřáté haly letiště v Sapporu a sněží. S malými přestávkami nepřestává padat sníh celých deset dnů pobytu. Semafory visí nad prostředkem silnice, zavěšené na sloupech, protože na stranách by v bariérách sněhu nebyly vidět. Pod některými sedačkovými lanovkami se vytvářejí návěje, které musí pravidelně likvidovat rolby. Lyžaři tak místy projíždějí sněhovými koridory, kde sněhová pokrývka na horní hraně převyšuje podpěrné sloupy lanovky. Niseku, s průměrem 15 metrů sněhu v roce 2007, patří oficiálně druhé místo v žebříčku lyžařských středisek s nejvyšší sněhovou pokrývkou. Světový primát drží lyžařská oblast kolem hory Baker ve státě Washington ve Spojených státech s více než 16 metry.

Lyžařská sezóna v Niseku trvá od listopadu do dubna a průměrně tady napadne 9 metrů sněhu. Srážky do Niseka přinášejí větry ze Sibiře, které vulkán Annupuri zásobují lehoučkým prašanem, jaký jsem ještě nezažil. Desítky upravených sjezdových tratí od zelených po černé vás bezpečně dovedou z vrcholu ve výšce 1 308 metrů až do výchozí stanice takřka na úrovni moře. Niseko si však svou světovou proslulost získalo především terény pro volné lyžování. V horní holé třetině vulkánu se lyžař utká s nevyzpytatelnými návějemi, oslepujícím sněhem a větrem, v dolních partiích pak z vás všechen adrenalin dostane rychlá, neslyšná jízda lesem po pás či po ramena ve vířivém prašanu.

Nejznámější svahy Strawberry fields a Sannozaka se nacházejí nad nejzastrčenějším střediskem Hanazono. Niseko United se skládá ze čtyř samostatných středisek, které se rozkládají na úpatí vulkánu: Annupuri, Niseko village, Hirafu a Hanazono. Od rána do pozdního večera spojení mezi nimi zajišťuje skibus, takže vám nic nebrání navštívit večer vynikající hospůdky v Hirafu.

Pokud vás tento článek zláká k cestě na Hokkaidó, nedoporučuji ubytování v Niseko Annupuri. Při silnějším větru, a ten vane skoro každý druhý den, nelze přejet do dalších propojených lyžařských oblastí, protože horní sedačky nejezdí. Naopak z praktických i taktických důvodů doporučuji ubytování v Niseko Village, které sestává všeho všudy ze dvou hotelů luxusního Hiltonu a lyžařského Green Leaf. Oba hotely jsou ski in – ski out. Takže si budete jako první užívat neporušený offride nebo manšestr na sjezdovkách, zatímco ostatní budou sedět ve skibusu.

Intermezzo

Niseko není jen o lyžování, ale také o jídle a lázních. Za celý týden pobytu v hotelu Green Leaf jsme snad ani jednou nepoužili koupelnu v hotelovém pokoji. Součástí každého lepšího ubytovacího zařízení v Niseko je onsen neboli horký pramen. Tradiční japonské termální lázně.  Z hloubky 1 000 metrů vyvěrá vařící minerální voda, která se před použitím ochlazuje na 38 až 42° C. Umělý venkovní bazén vytvořený z balvanů obklopují stále zelené stromy, jejichž větve jsou jemně pocukrovány prašanem. Mrzne, až praští. Nad vámi hvězdná obloha.

Japonci pro ten stav duše používají výraz 美人 の 湯 – bijin no yu neboli krása horkého pramenu.

Po očistné koupeli a odpočinku sedáme do skibusu. V bohaté nabídce malých a ještě menších restaurací a hospůdek v Hirafu si dnes vybíráme teppanyaki. Kouř stoupá z komína a vůně opékaného masa prostupuje celou ulicí. Stoly zapuštěné pod úroveň podlahy jsou vybaveny vlastními grilovacími deskami a každý si tak vleže připraví pokrm dle vlastní chuti. S každým novým libovým kouskem hovězího, vepřového nebo ryby houstne dým a nálada hostů, mezi nimiž nenalézám ani jednoho Japonce. Ani nás to nepřekvapilo. Restauraci vlastnili Australané, jako většinu lukrativních nemovitostí ve městě a jídelníček a interiér přizpůsobili chutím a nárokům svých soukmenovců. Ne náhodou se Hirafu říká australská vesnice, ve kterou se jinak tradiční japonské městečko mění s příchodem zimy a tisíců australských lyžařů. Přiznám se, že japonské kuchyni v Čechách příliš neholduji, ale různorodost chutí, kvalita potravin, pečlivost přípravy, starostlivost obsluhy a v neposlední řadě příznivá cena úplně změnily můj názor.

2. dějství – Furano

Severně od Niseka, necelé tři hodiny autem, leží snad nejznámější lyžařské středisko na ostrově Hokkaidó – Furano. Konají se zde pravidelně závody Světového poháru, čímž získalo punc světovosti. Řeklo by se: stejný ostrov, stejné podnebí, stejná sopka, stejná nadmořská výška, stejný nebo podobný hotel, ale z Furana máme úplně jiný pocit než z Niseka. Dvě propojené lyžařské zóny Furano a Kitanomine kvalitou sjezdovek žádného lyžaře nezarmoutí, ale jejich počet za Nisekem zaostává. Husté jehličnany vás nepustí do volného terénu.

Samotné městečko Furano nemá historické centrum. Chybí mu atmosféra a život. Ulice sem-tam, přes řeku a zase zpátky. Když vyrazíte na večeři bez auta, mnoho restaurací na výběr vám nezůstane. V tom spatřuji důvody, proč ve Furanu bodré australské lyžaře nahrazují turisté z Ruska a samoobslužné restaurace na svazích zejí prázdnotou.

Možná jsem přijel do Furana v nepravou chvíli, nebo se jedná jen o subjektivní pocit? Furano, rád jsem tě poznal, ale do Niseka bych se určitě rád vrátil. 

Foto: autor a Rhett Roylance z Hanazono Management Service