Proč na lyže do Banffu?

20. februára 2013

Lyžařské středisko Banff leží v Albertě a ta je nejzápadnější prérijní provincií Kanady. Každý lyžař na první pohled zjistí, že příroda, okolí, města, sníh, rozměry a poměry, jsou úplně jiné, než je známe nebo bychom je čekali.  A proto se vyplatí se na lyže do Banffu vypravit.

Vstupní branou do lyžařských středisek je třetí největší kanadské město Calgary, dějiště olympijských her v roce 1988, po kterých tu zůstal Canada Olympic Park a rychlobruslařský areál Olympic Oval. Kromě krutého mrazu a z rovinaté prérie vytrčeného skokanského můstku nic neukazuje na místo konání zimní olympiády. Všechny alpské a běžecké disciplíny se totiž konaly v zimních střediscích Skalistých hor vzdálených hodinu cesty od Calgary.

Jen majestátní klid

Pro Kanaďany uvyklé překonávat  nekonečné vzdálenosti autem, je to takřka za rohem, my bychom ve Střední Evropě pomalu překonávali hranice jiného státu. Kolem vás se zvedají zalesněné strmé horské štíty, nikde žádná vesnice, žádné dráty vysokého vedení, jen majestátní klid. Stejná atmosféra panuje na ulicích i na sjezdovkách. „Banffites“ jak se říká 7 500 obyvatel Banffu jsou relaxovaní, příjemní, nikam se nehrnou. Během týdne a zejména pak dopoledne na upravených tratích jezdíte s pocitem, že máte celé hory jen pro sebe. Lyžují tady většinou lidé ubytovaní v místních ubytovacích  kapacitách, jak jsme se dozvěděli od našich průvodců. Já jsem tento pocit přičítal spíše jinému způsobu lyžování.  Kanaďané, a v tom se podobají Američanům,  si až tak neoblibují vykrajování obloučků na upravených sjezdovkách. Milují sjíždění volných terénů, mají k  tomu správné freeridové lyže,  vesměs umějí lyžovat a především mají kde a na čem lyžovat. Hlavní sezónou přesto zůstává každým rokem  léto, kdy sem přijedou dvě třetiny ze tří miliónů turistů.    

Respektují pravidla a zákony

Městečko Banff , srdce vůbec prvního kanadského přírodního parku, obklopují  tři  lyžařská střediska – Mount Norquay, Lake Luise a Sunshine Village. S jedním skipasem můžete lyžovat na ploše 4 200 hektarů. Vyjmutý prostor pro lyžování je vyměřen naprosto přesně. V přírodním parku není lavinová služba, jezdí se na vlastní nebezpečí, neplatí žádné pojištění a Ski patroly neposkytují pomoc.  Na rozdíl od našich snowboardistů, kterým žádné chráněné území není svaté, kanadské lyžaře ani nenapadne hranice překročit. Respektují pravidla a zákony, ale především jsou hrdí na svou zemi, mají rádi přírodu, umějí se v ní pohybovat a žít. Ani je nenapadne hledat výjimky a výmluvy. Nenarušená krajina  20 000 kilometrů čtverečních chráněného území přírodních  parků a volně žijící divoká zvířata  všude kolem vás – tím je lyžování v Albertě unikátní. Je to místo, kde hotely, restaurace a apartmány za milióny dolarů nahrazují hory a výhledy do krajiny, žádné stánky a bufety se svařeným vínem na každém kroku.  Jedna, maximálně dvě samoobslužné restaurace s dostatečnou kapacitou u dolní stanice hlavní lanovky.  

Lake Louise

Na jižní straně se pod nejvyšším štítem Whitehorn ve výšce 2672 rozprostírá více než sto sjezdovek, některé z nich delší než osm kilometrů. Místo, kde se pravidelně konají závody Světového poháru ve sjezdových disciplínách. Sjezdové tratě jsou pečlivě upravené a vydrží v dobrém stavu většinou až do večera. Kanaďané se totiž přes vrcholky přehoupnou  na severní stranu a užívají se volného lyžování ve žlabech, stržích, na loukách, ale hlavně v lese. Lesáci, podle plánů správců parku a lyžařských instruktorů,  porosty v létě prokácejí a dokonale vyčistí.

Na začátku sezóny, někdy v prvním listopadovém týdnu, se všechny hlavní černé sjezdy ušlapou, aby se podklad zhutnil. Žádný mechanismus tady nemá šanci. Jeden nebo dva černé kosočtverce neboli black a double black diamonds znamenají, že vjíždíte do volného neupraveného terénu. Nejen značení, ale i sníh je v Kanadě jiný. Nadýchaný, přemrzlý prašan je  kompaktnější a tupější než ho známe z Evropy. Zejména doprovodné týmy závodníků na běžkách by o tom mohli vyprávět povídky. Často jezdí do Kanady několik dní před závody, aby nalezli správný recept, jak namazat lyže. 

Většina lyžařů bydlí v 45 minut vzdáleném Banffu nebo přímo v Lake Louise. Mezi hotely vynikají  světové rarity – hotel Chateau Lake Louise a Fairmont Banff Springs, postavené ve stylu skotských kamenných hradů v roce 1890. Velká země, velké hotely, veškerý komfort, symboly kanadské pohostinnosti.

Sunshine Village a Norquay

První doporučuji pokročilým lyžařům , druhé začátečníkům a vyznavačům snow parku s jeho kickery, bagjumpy, rovnými a lomený raily.

Sunshine Village je středisko třech horských vrcholů a 12 lanovek a jediného hotelu přímo u svahu v celém národním parku. Jeho předchůdce v podobě horského srubu tu stál už v roce 1928, tedy o dva roky dříve, než se roku 1930 park rozšířil na stávajících 669 500 hektarů a zahrnul pod sebe i horské štíty vypínajícími se nad nejstarším lyžařským střediskem Severní Ameriky.

V posledních několika letech středisko prošlo rozsáhlou modernizací. Kompletní přestavba hotelu, nejrychlejší čtyřsedačka kontinentu pokořila vrchol Goat´s Eye a rozšířila středisko o deset nových sjezdů ve volném terénu. Upravené sjezdové tratě patří k nejlepším v celé Albertě.

Zkušené lyžaře čeká výzva v podobě neuvěřitelných padáků z vrcholku Lookout Mountain s názvem vzbuzujícím posvátnou hrůzu- Delirium Dive. Na 40 stupňové skalní stěny, skrývající někde jen necelé dva metry široké průjezdy,  po šesti stech vertikálních metrech navazuje neméně nebezpečný Silver City. Nic není značené. Odpovědnost za výběr sjezdu, nese každý sám za sebe. Ski patroly zamítnou vstup freeriderovi bez náležitého vybavení: lavinového vyhledávače, sondy a lopatky. Ale neděste se. Střediska ve Skalistých horách nabízejí terény pro lyžaře všech dovedností. Navíc z každého ze tří vrcholů vede do údolí perfektně upravený  zelený bulvár.

Největší zážitky

Ptáte se na největší zážitky z Kanady? Bez rozmyšlení bych na prvním místě odpověděl: příroda. Na druhém , lyžování ve volném terénu a na třetím místě, setkání s lyžařskou legendou Stevem Podborskim – dodnes   jediným neevropským lyžařem, který dokázal vyhrát Hahnemkamn a Světový pohár. Svou závodní kariéru ukončil v roce 1983. Dnes zastává úspěšně tolik sportovních čestných i pracovních funkcí, že jejich výčet by zabral půl strany. Komentuje televizní sportovní přenosy, angažuje se v cestovním ruchu, ale na prvním místě uvádí: člen Kanadského národního olympijského výboru. Když jsem se ho zeptal, co ho v poslední době nejvíc zaujalo při komentování sjezdového lyžování, odpověděl: ,,Vypozoroval jsem, že současní závodníci se musí mnohem déle zdokonalovat v technice.“ On skončil v pouhých 26.

Steve Podborski to na lyžích pořád hodně umí. A tak jsem se zajímal, jaká před ním ještě stojí výzva, co by ještě na lyžích rád zažil. Neváhal ani chvilku a řekl, heli-ski. I v této oblasti nabízejí Skalisté hory nejšpičkovější podmínky. Ale o tom, zas někdy příště.

Foto: Petr Kubka

 

 

 

 

 

 

Autor: Petr Kubka | 20. februára 2013

Pridať komentár